Přikládám zpětnou vazbu od klienta Tomáše, který se rozhodl absolvovat individuálně program Odblokování potenciálu.
„Zdravíčko,
přeposílám můj rukopis, který vznikl po první zkušenosti s esencí Talent a který jsem Vám četl na poslední schůzce. Zmiňovala jste, jestli bych ho neposlal, tak činím. Pokud se rozhodnete prezentovat, budu rád, protože i kdyby to mělo oslovit jednoho člověka, který se ocitá na životní křižovatce, bude to úspěch. Někdy zdánlivě málo může znamenat hodně. Za případné gramatické chyby se omlouvám, v tomto směru nadáním neoplývám:).
Jakoby vše, s čím jsem doposud bojoval, přehlížel nebo chtěl být někým jiným se pomalu rozplývalo a nějakým způsobem si připadám, jakoby se skládala Rubikova kostka a já se vracím do původní, složené polohy. Vracím se k sobě, do doby, kdy jsem byl šťastný a neuvědomoval si to, protože bylo zbytečné klást si otázku, zda-li jsem šťastný, když sem ten stav prožíval.
Najednou tu tam pocity bojovné nálady s něčím nebo někým bojovat. Proč … vždyť sem to přeci já.
Nedokážu tyto pocity přesně specifikovat, pouze cítím to, že k nějaké proměně dochází a já se vracím o několik let zpět. Nyní nad tímto psaním prožívám pocit neskutečné uvolněnosti, jakoby na světě nebyl žádný problém. Vždyť před lety jsem byl přesně takový, proč tedy k této minulé osobitosti nepřidat pouze nabité zkušenosti, vědomosti a dobré, ale i ty špatné zážitky, z kterých se poučit? Jen řečnická otázka, na kterou není třeba odpovídat. Nakonec zjišťuji, že psaní má nějaký význam sdělovat lidem poselství, naději a hloubku svých myšlenek, které mohou prožívat oni sami. Mám ten pocit, že je přesně toto, co bych v životě chtěl dělat, najednou mě polévá pocit blaha a chtěl bych to zařvat do celého světa, sem tak šťastný …
Zpětně si najednou vybavuji moje rozsáhlé zprávy, maily nebo přesně takové citové zpovědi, které sem si zapisoval do deníku. Několikrát mi bylo řečeno bez omáčky, ale rád popisuji věci rozvitě, protože z jedné věty se nepozná podstata věci.
Dávám pouze na svou instituci, kterou jste mi posledně vyčetla z karet, tak píšu, moc nad tím nepřemýšlím a ruka mi jede sama.
Tomáš P.“